Před necelým rokem jsem zrušila svůj soukromý profil na Facebooku. Smazala jsem jeden po druhém všechny příspěvky a fotky, které jsem tam za několik let dala, zrušila všechny „lajky“ a sdílení a po několika hodinách práce označila profil ke zrušení. „Zmizela“ jsem a teď se zase „vrátila“ zpět.

Chcete vědět proč a jaké to bez Facebooku bylo? A co se stane, když na Facebooku nebudete?

---

Jak a proč (ne)používat Facebook

Ve čtvrtek zveřejnil Facebook zprávu, že jej využívá již miliarda lidí na celém světě. 1000000000 lidí z celkem asi 7 miliard na celé planetě je členy jedné sociální sítě. To je asi 14% procent světové populace.

Problém je, že se u mnoha lidí po přihlášení na Facebook mění chování. Svoji fotku v plavkách by určitě nikdy nenalepili na výlohu obchodu ani nenechali otisknout v novinách, ale na Facebook veřejně ji dají. Druhým extrémem jsou lidé, kteří nikdy ničemu nedají svůj lajk a nikdy nic nekomentují jen proto, aby je náhodou někdy někdo nemohl dosledovat a z případných komentářů nemohl vydedukovat jakýkoliv jejich názor na cokoliv, kdyby byl náhodou opačný než mají názor ostatní přátelé a známí, a tím pádem by se mohl někdo naštvat. (Kdybych tuto větu měla vyslovit nahlas, zřejmě bych si překousla jazyk, jak je komplikovaná.)

Každý máme právo se svobodně rozhodnout, jestli na Facebooku nebo jiné síti budeme, s kým navážeme kontakt, co budeme zveřejňovat (a pro koho) nebo koho a co budeme sledovat. Je to jen na nás.

---

Sociální síť je o sociálním kontaktu

Když na Facebooku nebudeme vůbec, nic strašného se nestane. Nepotřebujeme ho k tomu, abychom byli v kontaktu se svými skutečnými přáteli a dalšími živými lidmi, se kterými v kontaktu chceme být. Možná neuvidíme fotky cizích nahých lidí z dovolených nebo zesměšňující fotky opilých známých našich známých, pořízené na nějaké oslavě, na které jsme nebyli, protože nikoho z účastníků neznáme a nevíme, proč bychom se na něco takového měli dívat.

Stejně tak si nepřečteme „hlášky dne“, protože zrovna někdo z „přátel našich přátel“ má potřebu popisovat každou hodinu svého života nebo hraje různé hry. Jenže, buďme k sobě opravdu upřímní. Kdyby nás to opravdu tolik štvalo, proč je na Facebooku už miliarda uživatelů?

Člověk je sociální bytost a součástí sociálního kontaktu vždycky bylo, je a určitě bude, povídat si o lidech, které známe nebo je znají naši známí. A ve výsledku je úplně lhostejné, zda to vidíme na vlastní oči na Facebooku nebo nám „to“ někdo známý řekne. Tak proč nám „to“ na Facebooku má vadit, když zrovna v tomto prostoru máme možnost snadno odfiltrovat, které zprávy se k nám dostanou?

Můžeme mít na Facebooku „v přátelích“ i tisíce lidí, a přitom o nich nic nevědět, tak jako v reálném životě. Stačí si vhodně nastavit soukromí a využívat možnosti nastavení.

---

Je to forma komunikace a sdílení informací

Na sociální síti jsem proto, abych navazovala a udržovala kontakt s tím, s kým chci být v kontaktu. A abych měla občas i přehled o tom, co se děje ve městě, co zrovna „jedna paní povídala“ a abych se touto šuškandou občas dověděla nějaké novinky, po kterých bych sice cíleně nepátrala, ale občas jsou fajn. Tak jako když se v obchodě po nějaké době potkáte ve frontě u pokladny s někým známým, vyměníte si pár vět a pak se zase několik měsíců nebo let nevidíte.

Když jdu s kamarádkami na kávu nebo na večeři, tak se často bavíme o jídle, o víně, o naší práci, o našich známých nebo známých našich známých, také o nových obchodech nebo restauracích, o knížkách, kosmetice a občas o politice a všem možném i nemožném. Je to normální. A stejně tak je normální, když na Facebooku vidím něco zajímavého, dám tomu lajk nebo to sdílím. Od toho ta tlačítka jsou.

Když mě něco nadchne, ráda o tom mluvím. Stejně tak to dělám na Facebooku. O nic víc a o nic méně než v reálném životě. Stejně bychom se o tom bavily osobně u kávy. A díky Facebooku to nemusím držet v hlavě.

---

Být či nebýt na sociálních sítích?

Chovejme se na Facebooku tak, jak se chováme mezi lidmi a pak zjistíme, že sociální sítě jsou fajn.  Proto na nich přece jsme. Že nás nemají naštvat nebo rozdělovat. Nemají nás ani šmírovat nebo nám nutit něco, co nechceme. Naopak. Dávají nám možnost (ne povinnost) vyjádřit svůj názor (doporučit svým přátelům a známým něco zajímavého a naopak upozornit na problém). Umožňují nám (avšak nenařizují) dát na svůj timeline cokoliv, co chceme. To neznamená, že ostatní to musí sledovat a pak nadávat na příšerný obsah Facebooku.

Prostě z toho nedělejme tragédii ani vědu na úrovni kvantové fyziky a chovejme se na sociálních sítích tak, jako v reálném životě.

Pravdou je, že jsem z Facebooku nikdy nezmizela úplně. Jen jsem si založila nový profil, ke kterému jsem téměř rok nepřizvala žádné přátele a využívala ho jen pro práci, správu profilů a reklam pro své klienty a získávání informací, které mě zajímají. Dávala jsem lajk kdy jsem chtěla a čemu jsem chtěla. A když jsem na něco chtěla upozornit kamarádky, tak jsem jim to řekla osobně u kávy. A občas na to zapomněla a také se nic strašného nestalo. Také jsem byla občas docela „mimo“ dění a nevěděla, o čem je u té kávy vlastně řeč. A ejhle, vznikl další námět na rozhovor.

---

Být tam, kde jsou skuteční přátelé

Ve 21. století nemůžeme ze svých životů vyloučit sociální sítě jako takové, ale můžeme ovlivnit způsob naší komunikace na nich. Téměř rok jsem používala Facebook jen jako cestu k získávání informací z oboru, správě profilů pro své klienty a sledování konkurence mých klientů. A po této stránce jsem z Facebooku nadšená. Nemusím kontrolovat weby, které mě zajímají, nepotřebuji RSS čtečku pro přehledy novinek.

Vše, co mě zajímá, se mi zobrazí na timeline a když chci, kliknu na link a přečtu si víc na webu. V tomto je Facebook skvělý. A občas mi podle mých zájmů nabídne další zajímavé stránky. A díky možnostem cílené reklamy mi často nabídne skutečně to, co mě zajímá. A to, co mě nezajímá nebo zajímat přestane, z odběru odhlásím.

Sociální sítě se staly tak pevnou součástí našich životů, že ovlivňují způsob, jak a o čem spolu komunikujeme. Pokud máme na sociálních sítích skutečné přátele, se kterými jsme neustále v kontaktu, je přirozené být tam také a sdílet touto formou své zážitky, které jsme si nestihli říct (a na fotkách ukázat) osobně. Není to náhrada přátelství, ba naopak forma prohloubení kontaktů, o které máme zájem.

Pokud jste na sociálních sítích, komunikujte. Když se Vám tam něco líbí, prostě to řekněte a nebojte se. Nepřemýšlejte nad tím, kolika lidem se zobrazí, jestli napíšete skvělé hodnocení oblíbené restauraci nebo naopak pravdivou konstruktivní kritiku na nekvalitní službu.

O tom přece sociální sítě jsou. O komunikaci a sdílení informací.

---